Jdi na obsah Jdi na menu
 


  Upřímně řečeno, odmalička jsem se psů spíše bála, takže moje první návštěvy v "naší" chovatelské stanici doprovázely převážně obavy, jestli si mě smečka nedá k večeři :-) Ale protože jsem se mezi těmito pesany začala objevovat častěji, po několika návštěvách mě naprosto nevyvedlo z míry, když se na mě rozvalily tři fenky lačné drbání. Naopak, začínala jsem se na ně těšit víc a víc. Shodou šťastných náhod jsem se stala svědkem narození prvních štěňátek zlatého retrívra nádherné fenky Athejky, a o několik měsíců později jsem se opět "náhodou" ocitla v CHS Shanti Navaro, kde se velmi důstojně chystala přivést na svět štěňátka zlatá fenečka anglického kokršpaněla Alex.

 

  Díky rodině chovatelů jsem mohla štěňátka vídat velmi brzo po narození, což se mi stalo osudným. Jelikož jsem v té době bydlela s rodiči, musela jsem na to jít trošku od lesa :-) Rodiče nejdříve nechtěli o psím miminku ani slyšet, ale pak byli přemluveni k návštěvě, navíc jsme se shodli, že i malému bratrovi by to mohlo pomoci - jakýsi druh canisterapie :-) (bráška byl totiž strašný protiva a nechtěl dělat nic jiného než hrát na počítači - a ten bývalý čas bych chtěla opravdu zdůraznit!!!), a tak jsme se jednoho krásného dne nad štěňátky setkali všichni. Kdo nezažil, nepochopí, jediným důkazem neodolatelnosti malých kokříků je snad to, že teď máme jednoho doma :-)

 

  A jak se u nás ocitla zrovna Baruška? No přece proto, že si mě vybrala! Ona totiž není ani tak moje, jako spíš já jsem její. A jsem neskutečně šťastná, že zrovna mě si vybrala tato krásná černá princezna. Tyto stránky jsou proto věnované hlavně jí, za to, jak se o mě hezky stará :-)